Regensburg
Proč jsme vlastně jeli do Regensburgu.
Koncem srpna jsme byli s Fandou a Majdou na Trojmezí u Žitavy. Bývalá NDR na nás oba udělala dojem. Tam jsem slíbil Fandovi, že mu ukážu „jiné Německo“. Bývalé západní. A nejlépe Bavory. Na stránkách Bezkempu.cz jsem našel bezva farmu u Regensburgu, kde se zabývali chovem pštrosů. Cena byla přijatelná. Tak co nám brání? Zaplatit, sbalit si svoje krámy, dát mámě pusu a tradááá:
Cesta byla v pohodě. Pštrosí farmu jsme našli poměrně lehce. Zastavíme, vylezeme oba ven a hledáme někoho s kým bychom se dohodli na zakempování.
Netrvá dlouho a dva tetovaní němčouři přicházejí. Nejde to „sorry“ Včera průser, hlučná společnost, policie, zákaz všeho! Sorry, camp je kousek, tam vás ubytují.
Nejraději bych mu tem bavoráckej ksicht vzteky rozšlapal na kaši, ale nechtěl jsem jít do zbytečného konfliktu. Volím diplomatický ústup. Navíc mám svojí držku natolik rád, abych si jí nechal rozbít dvěma německejma nabouchanejma, tupejma a nařvanejma farmářema.
Hezky jsem zavolal: „Auf Wiedersehen!“, otočil auto s karavanem a fialovej vzteky jel poslušně do kempu u řeky Naab, kterému jsme s posmívali, když jsme jej míjeli cestou tam. Přitom mi ani trochu nevadilo, teda ani trošinku, že jsme neviděli ani posraný péro z blbýho pštrosa.
Po dlouhé cestě na pštrosí farmu, pivko v kempu bodne.
Docela ujde. Německy čistý, německy organizovaný.
Výlet do Regensburgu!
Zpátky v campu.
