Jaro!
Nákupy.
Sezóna začíná brzy.
Potřebuji spoustu věcí. Křesílka, stoleček, botník na zadní dveře, háčky, zásoby jídla a další blbosti. Beru to vážně. Nejdřív Lidl! Vstupuji dovnitř, rukama křečovitě svírám nákupní vozík. Vyrážím! Nákupní smršť trvanlivých potravin. Vepřové konzervy, kečup, rýže, těstoviny, káva, mléko a tisíc polévek v prášku. Všechno letí do košíku. Nejedl jsem je nejméně třicet let. Vracím se zpět v čase! Po Lidlu jedu do „Světa karavanů“ v Bavoryni. Bože!!! Plné regály krásných věcí, které musím mít. Peníze mám omezené. Soustřeďuji se na „nezbytnosti“. Po víc jak hodině odcházím s plným nákupním košíkem, debilním úsměvem a o osm tisíc lehčí.
Nakupování! Vzpomínáte? „Krásná doba“. Dlouhé fronty na potraviny. Přátelská setkání i boje o nákupní košíky. Po hodinách strávených před samoobsluhami, nekonečné čekání u pokladen na zaplacení a honem domů. Pochlubit se, co jsem dneska sehnal za poklady. Rodina jásá, jsem hrdinou dne. K smrti unavený, s odřenýma nohama z tuhých polobotek. Mám to za sebou, konečně! Sehnal jsem i to co nepotřebujeme!
A co zítra? Zítra půjdeme zas! „Kupředu, levá!“
Dovolená! Jet v létě na dovolenou byl zážitek roku. Každý se těšil. Hlavně kvůli dětem! Každý měl obavy. Hlavně kvůli sobě! Ustát nákupy, vydržet hodiny čekání na benzín, vyměnit zahraniční měnu, řádně vyplnit celní prohlášení, zamaskovat v autě valuty, vydržet fronty na hranicích a najít slušnější místo v kempu. Co nejdál od smradlavých záchodů, bufetu a rodiny s dětmi. Pokud se povede poblíž vody, taťka dostane pochvalu.
Za to smí večer taťka pivko navíc! Mimo rodinný rozpočet.